Ježíšek Smolař - nečekejte mnoho, možná přijde víc...

Jestli čekáte něco převratného, předem vás varuji, raději opusťte tyto stránky...

Kalendář

Novinky

Co ukáže budoucnost

Co s tím?

Problémy se řeší vždy a všude, i v páté kapitole...

5. kapitola - Co s tím?

Uprostřed kuchyně se objevila trojice mladých lidí.
„No to je dost, že už jdete!“ ozvala se od dřezu, ve kterém se právě samy loupaly brambory, Ronova mamka.
„Ještě chvíli a posílala bych Arturovi do práce sovu, ať tam někoho pošle, jestli s vámi něco není!“ Švihla hůlkou trochu důrazněji a brombory rozkrájela místo na půlky na hranolky.
„A teď ještě tohle...“ povzdechla si, „Harry, drahoušku, zanes si zatím k Ronovi do pokoje věci a potom přijďte dolů, za chvíli bude večeře.“

Když vycházeli nahoru po schodech, vykukla z jedněch dveří zrzavá hlava, ale jak uviděla Harryho, hned se zase schovala.

„To byla Ginny,“ ozval se trochu zbytečně na vysvětlenou její starší bratr, „co jsme doma, chová se trochu zvláštně...“
Harrymu bylo hned jasné, čím to bylo a smutně pohlédl na Hermionu, která ihned pochopila, co se mu honí hlavou.
„To bude dobré, neboj...“ utěšovala ho.
„Jo, taky doufám, že se do té svatby vzpamatuje, aby nás v té Francii nepomluvili...“ ozval se trochu nemístně Ron, čímž donutil oba své společníky k úsměvu. Nechápavě se na ně podíval:
„Děje se snad něco?“
„Ne, nic, jen jsem si na něco vzpomněl.“ pokusil se to zamluvit Harry.

„A na co?“ nedal se nechápavý zrzek odbýt.
„Konečně jsme tady.“ zachránila situaci Hermiona.
Sotva položili kufr do rohu pokoje, začalo jim nad hlavami kroužit něco bílého. Hedvika se posadila svému majiteli na rameno a nadšeně ho klovla do ucha.
„Taky jsem se na tebe už těšil.“ zašeptal jí.
„Ten dopis...“
„Večeře!“ ozvalo se zezdola
„...dořešíme potom“ dokončila za Rona Hermiona.

 

Tak dobře jako teď se Harry už dlouho nenajedl, paní Weasleyová byla opravdu skvělá kuchařka. U večeře se všichni přítomní bavili a Harry dostával každou chvíli přidáno z důvodu, že od té doby co byl u mudlů zase strašně pohubnul. Při jídle mu Ronova mamka neustále kladla otázky, skoro jako u výslechu. Ani nebylo divu - Fred a George zase spali ve svém obchodě, pan Weasley byl dosud na ministerstvu, v poslední době mají zase spostu práce, Bill s Fleur byli momentálně ve Francii a Charlie měl dorazit až příští týden. Když se všechno jídlo jakoby vypařilo, poslala je Molly důrazně na kutě, protože zítra mají hodně práce.

„Běžte napřed, já si ještě něco vyřídím.“ oznámila klukům Hermiona.
„Co chce dělat?“ ptal se Ron, „My přece nemáme knihovnu jako v Bradavicích...“
Když dorazili do pokoje, převlékli se do pyžama a o pár vteřin později dorazila i Hermiona s úsměvem na tváři.
„Našlas, cos potřebovala?“ otázali se oba naráz.
„Jen jsem si potřebovala něco potvrdit, ale mám to.“ usmála se na ně.
„Tak ukaž.“ ozval se nedočkavě Ron.
„Harry, podal bys mi, prosímtě, ten dopis?“
Ve dveřích se objevila další ryšavá hlava: „Můžu za váma?“
„Ale jo...“ ozvala se jako první Hermiona, i když na Ronovi bylo vidět, že její názor nezdílí.
„Harry?“
„Jo, tady ho máš.“ podal své nejlepší kamarádce něco modrého v igelitovém sáčku.
„Doufám, že si uvědomuješ, že aby ty lejstra šla přečíst, nemůžu odstranit ten inkoust úplně.“ zpražila Harryho Hermiona.
„To jsem ani nečekal, když se v tom ten pergamen máčel tak dlouho...“ vrátilo se jí v odpověď.

Dívka opatrně vyndala zapečetěný dopis ze sáčku a položila jej na zem. Kroužila nad ním hůlkou a něco mumlala. Ačkoli byla po chvilce obálka ještě namodralá, šlo rozeznat, co na ní bylo napsáno.
„Tak, a je to.“ ulevila si Hermiona, „Myslím, že si sice můžeš přečíst, co ti ministr udělil za privilegia, ale k jakýmkoli úředním účelům je to absolutně nepoužitelné.“
Harry chvíli hleděl na dva namodralé listy pergamenu. Potvrzení o tom, že se směl přemisťovat a o tom, že již směl používat kouzla. Nic víc, nic míň.
„Brousek mi psal, že to mám nosit s sebou, ale když  říkáš, že je to nepoužitelné...“
„Přesně tak, každý by přece poznal, že s tím někdo manipuloval, pak by ti mohli přišít padělání a kdoví co ještě.“ objasnila mu celou situaci.
„Jediné, co s tím můžu udělat...“
„Je vrazit to tomu manipulátorovi pěkně zpátky, ať si s tím vytře...“
„Rone!“ ozvala se konečně jeho mladší sestra. „Můžete mi konečně vysvětlit, o co tu vlastně jde?“
 S Harryho občasnými upřesněními se vysvětlování ujala Hermiona:
„Když nám chtěl Harry ráno napsat, tak si na stole rozlil...“

Ginny se neudržela a musela se začat smát, k čemuž se Ron velmi ochotně přidal.
„Tak to bych od tebe opravdu nečekala, taková inkoustová bitva se sovami...“
„Není nad barevné zpestření dne.“ zavtipkoval Harry.
„I když, brácha, ten tvůj nápad se mi nezdá až tak špatný....“
„Co jsem zase provedl?“ začal se obhajovat, když na něj všichni pohlédli a začali se opět neřízeně smát.
„Nic, jen bych vynechala tu poslední část. Ale jinak bych ty lejstra Brouskovi poslala zpátky, že se ti stala ´malá nehoda´ a ať už s tím něco udělá.“

„Ginny! To je vážně výborný nápad! Ale teď už pojďme spát, tohle doděláme v průběhu zítřka, musím to ještě promyslet.“ ukončila Hermiona rázně celou věc a obě dívky se odebraly do své ložnice.

Poslední komentáře
07.01.2007 19:33:18: No to si piš že bude, možná už taky vím, co by mohlo být v další kapitolce... Jen budeš muset nejsp...
06.01.2007 16:16:53: Musím velmi pochválit povídku, moc se mi líbí...jen by to chtělo nějaké pokračování..bude?kdy?...
 
Život do třicítky je příliš krátký na to, abychom stihli prožít vše, co nám dnešní svět nabízí... Poté už mnohdy není tolik energie a chuti využít všech krás, které jsme si dříve vysnili...