Ježíšek Smolař - nečekejte mnoho, možná přijde víc...

Jestli čekáte něco převratného, předem vás varuji, raději opusťte tyto stránky...

Kalendář

Novinky

Co ukáže budoucnost

Odchod

Tak,  předešlá kapitolka končila mírně napínavě, dozvíte se v téhle víc?


4. kapitola  - Odchod

Milý Harry!

Velice mě podivilo, když jsem se  dnes ráno dozvěděl, že jsi porušil zákaz o nepřiměřeném užívání kouzel nezletilých kouzelníků. Nemusíš se obávat, všechno jsem zařídil. Z našeho rozhovoru v Bradavicích jsem totiž vyrozuměl, že budeš potřebovat kouzla už dříve a tak jsem ti okamžitě udělil povolení, ale některé věci postupují pomalu a tak ti došlo to napomenutí. Samozřejmě že nařízení o dohledu a disciplinárním řízení jsem anuloval. Poplatek za tyto úřední záležitosti činí 200 galeonů a tak jsem ti zrovna zařídil povolení k přemisťování i bez přezkoušení. Obě potvrzení si dobře uschovej a do svých narozenin je nos stále při sobě! Pokud bys ještě něco potřeboval, s důvěrou se ně mne můžeš obrátit.
         S pozdravem
            Rufus Brousek
         ministr kouzel
 
PS: Pokud však tuto nabídku nepřijímáš, byl bych s lítostí nucen zrušit tato privilegia a krom dohledu by tě pak v disciplinárním řízení čekala mimo jiné pokuta vyšší... Zvaž mou nabídku dobře.

„No tohle!“ začal se Ron rozčilovat.
Harry ještě jednou převrátil v rukách dopis od ministra, jako by čekal něco víc. Jakmile na něj však znovu pohlédl, ono ´péesko´ zmizelo a objevilo se místo něj jen  razítko.
„To zní jako velmi dobře promyšlené vyhrožování...“ usoudila Hermiona „Tu nabídku bys měl přijmout, jinak tě čeká ještě spousta problémů...“
„Taky myslím. Ale kde je to zatracené povolení?!“ rozčiloval se.
„Co když...“ začala Hermiona.
„Myslíš tu inkoustovou houbu? Jestli je to ono, tak...“ rezignovaně se ozval Harry.
„Tak to teda nevím, co s tebou udělají, jestli ty lejstra budeš někomu v tomhle stavu předkládat...“ dal se všudypřítomný zrzavý rejpal do smíchu.
„Uklidni se, nějak to spravíme, ale teď s tím nic nesvedu. Uklidíme to tady, pobereme všechny Harryho věci a vypadneme, už nás určitě čekají,“ pohlédla na hodinky: „A to co nejrychleji, už jsme tu moc dlouho.“

Několikrát mávla hůlkou, Ron pomohl Harrymu naházet věci do kufru a mokrý dopis dali raději do sáčku. Zrzek popadl objemný kufr, dívka soví klec. Harry se naposledy rozhlédl po pokoji, který mu byl po léta útočištěm. Nikdo by neřekl, že ještě před patnácti minutami vypadal tak hrozně. S úsměvem se chytil obou dvou za ruce a s hlasitým prásk se všichni tři přemístili.

V Zobí ulici už si na černovlasého chlapce s jizvou tvaru blesku na čele téměř nikdo nevzpomněl, jen tříčlenná rodina obývající dům číslo 4 se někdy vyděsila, když jim v nejmenší ložnici ve druhém patře zapískala myš, nebo vítr rozrazil okenice. Zapomněli,  čím je způsoben jejich strach, jen s úzkostí chodili do oné temné místnosti v domě, kde dávali nepotřebné věci. Vždy se jim zježily vlasy v zátylku, ale nechtěli si připustit, že je v tom něco nadpřirozeného...

Jen paní Figgová, stará žena zblázněná do svých koček na něj jako jediná vzpomínala, věděla, že jeho odchodem ztratilo toto město svoje kouzlo.

Žádné komentáře
 
Život do třicítky je příliš krátký na to, abychom stihli prožít vše, co nám dnešní svět nabízí... Poté už mnohdy není tolik energie a chuti využít všech krás, které jsme si dříve vysnili...