Ježíšek Smolař - nečekejte mnoho, možná přijde víc...

Jestli čekáte něco převratného, předem vás varuji, raději opusťte tyto stránky...

Kalendář

Novinky

Co ukáže budoucnost

Přípravy v plném proudu

6.kapča
Kdo ví, co v ní bude?
 6. kapitola - Přípravy v plném proudu

  „Jestli nás bude takhle dřít až do svatby, tak asi umřu,“ stěžoval si po večeři Ron: „Hermiono, neznáš nějaké šikovné kouzlo, po kterém by se všechny ty skleničky a příbory leskly aniž by mi upadly ruce?“ 
  „No jen nepřeháněj, zas až tak hrozné to nebylo,“ uzemnila jej nejinteligentnější osoba v místnosti. 
  „Skoro jo...“ ozvala se druhá dívka. 
  „Dobře, ukecali jste mě. Na něco se ještě mrknu,“ rezignovala Hermiona.  
  „Ještě že tě máme, Hermiono,“ zakřenil se na ni Harry. 
  „Ještě že ses připoměl, musíme to ještě dneska vyřídit.“ 
  „Co jsem zase provedl?“ 
  „Však ty víš...“ 
  „Myslíš?“ 
  „Asi mu ještě nezapálilo, Hermiono,“ ozvala se Ginny. 
  „Že by ta soukromá korespondence mezi mnou a panem ministrem?“ našel ztracenou nit Harry. 
  „Vidím,  že ti to pálí,“ potěšeně konstatovala Hermiona. „Tak si vezmi pergamen, brk a inkoust, a prosímtě, nerozlij ho zase, ano?“ 
  „K službám, vaše moudrosti,“ uklonil se Harry. 
  „Přetaň blbnout a piš, přemýšlela jsem nad tím celý den.“ 
  „Tak dlouho?“ uchechtnul se Ron. 
  Hermiona jej ale zpražila takovým pohledem, že raději nic víc nenamítal a začala diktovat. 
   
  „A je to,“ mnul si Harry pravé zápěstí. „Dneska už mám vážně dost.“ 
  „Aspoň že se ti zase nepodařilo na to rozlít inkoust,“ pokusila se o pochvalu Hermiona. „Podej mi to, já to zkontroluju,“ S tím se začetla do vlastního výtvoru: 
   
               Vážený pane ministře! 
  Jsem skutečně potěšen, že jste mi poskytl tuto férovou nabídku. Velice rád ji přijmu, ale stala se mi taková malá nehoda. Když mi jedna z ministerských sov doručovala Váš dopis, nedopatřením převrhla lahvičku s inkoustem,  kterým znehodnotila dokumenty,  které přikládám k tomuto dopisu. Vzhledem k této události nejsem plně schopen využívat Vaší laskavé nabídky. Pokud k tomu není žádných překážek, požádal bych Vás o zaslání nových potvrzení. 
   S úctou 
                         Harry James Potter
   
  „Šikovný chlapec. Teď bude muset Brousek přemýšlet jestli to byla opravdu nehoda, nebo jestli na něj něco nehraješ,“ usmála se autorka dopisu. 
  Společnými silami ještě čtveřice dala dopis do obálky s nadpisem ´Do vlastních rukou ministra kouzel, Rufuse Brouska´, jej přivázali Hedvice k noze a s přáním šťastného letu ji poslali do akce.  
  „Teď už stačí počkat, co odepíše,“ zívl Ron a rozešli se spát. 
   
  Ráno při snídani položila před všechny čtyři paní domu obálky: 
  „Nějak jsem vám včera zapomněla říct, že vám došly dopisy z Bradavic.“ 
  „Myslíš, že je vůbec letos otevřou?“ zeptal se své matky její nejmladší syn. 
  „Tak to skutečně netuším, ale nejspíš to tam budete mít napsané,“ vrátilo se mu v odpověď. 
  Jako na povel roztrhla mládež obálky v jeden okamžik a začetla se do dopisů.  
   
             Vážený pane Pottere! 
  Vzhledem k tragickému skonu ředitele školy, Albuse P.W.B. Brumbála Vás musím požádat o sdělení, zda v následujícím školním roce budete i nadále navštěvovat školu čar a kouzel v Bradavicích. V případě zájmu prosím vyplňte přiloženou přihlášku (pokud nejste zletilý, vyplní ji Váš zákonný zástupce) a obratem, nejpozději však do týdne, ji zašlete zpět. Pokud se do daného termínu neozvete, budeme Vaše stanovisko brát jako záporné a nebudeme počítat s Vaším nástupem do školy. V případě, že Vaše odpověď bude kladná, bude Vám do srpna zeslán seznam učebnic a pomůcek potřebných k vyučování. 
                         S úctou 
  Minerva McGonagalová 
  zástupce ředitele
   
  Jako první skončila Hermiona, které se však, podle toho, jakou rychlostí se komíhaly její oči mezi řádky, podařilo list přečíst hned dvakrát, zato Ron se při tom tvářil poněkud zmateně a kroutil hlavou a suverénně skončil poslední. 
  „Chápete to někdo?“ 
  „Někomu z nás to po ránu myslí, Rone,“ zplísnila jej jeho sestra, „a tady naše chodící knihovna předpokládám přečetla ještě víc, než je tam napsané, viď?“ 
  Zmiňovaná se sice trochu začervenala, ale přikývnutím souhlasila: „Je to napsané opravdu velmi diplomaticky, kdo ví, co se stalo, nemůže tomu nic vytknout, pokud ale někdo, kdo pochází z mudlovské rodiny rodičům neřekl, co se stalo, nebo třeba jen, že Brumbál náhodou spadl z věže,  mohou to rodiče pokládat za nové bezpečnostní opatření,“ oddechla si po vyčerpávajícím vysvětlování hnědovlasá „knihovna“. „Tak co, Harry, odepisuješ?“ 
  „Nejsem si úplně jistý, ale doufám, že Ginny do školy nastoupí,“ přičemž se na ni významně podíval. 
  „Ovšemže nastoupí!“ vložila se do hovoru  nově příchozí paní Weaslyová. „A bez námitek!“ dodala, když půvabná zrzka začala na protest otvírat pusu. „A teď alou do práce!“ 
   
  Po celý  následující týden bylo jejich každodenním programen uklízení, leštění,  zdobení... Když nebyla v dohledu paní domu, sahali po hůlkách. A to všichni. Když se Harry zmínil o tom, že ministerstvo není schopné vypátrat půvoce, ale jen místo působení kouzla, jak mu říkal Brumbál, nejšťastněji se tvářila Ginny, zato její bratr byl z toho smutný, protože těchto výhod ve své početné kouzelnické rodině požívat nemohl. 
  Brousek si nejspíš celou Harryho záležitost nechával dobře rozležet v hlavě, protože se celý týden neozýval. 
  Víckrát se nevraceli ani k tématu nástupu do školy. 
   
   Páteční večeře byla nejveselejší za celou dobu Harryho pobytu v doupěti, zúčastnili se jí totiž i dvojčata a pan Weasley, v rožku proháněl Křivonožka Arnolda. U stolu zněl čilý hovor: 
   
  „Zítra by měl dorazit Charlie, viď Arture.“ 
  „Myslím že ano Molly, pokud ho nic nezdrží, bude doma kolem poledne.“  
   
  „A jak vám jdou v poslední době obchody, Frede?“ obrátil se Harry s otázkou na jedno z dvojčat. 
  „Já jsem George, ale když to chceš vědět...“ 
  „Trpíš snad ztrátou identity, já jsem George, ty jsi přece Fred!“  
  „Frede a Georgi,“ odvracel Harry jejich dohadování, „jak jdou obchody, máte nějaké nové nápady?“ 
  „Jo,“ ozvaly se se dvojčata unisono,  
  „zrovna  včera“ 
  „ jsme dodělali“ 
  „ jeden projekt,“ 
  „bude to“ 
  „doslova bomba,“ střídali se v projevu Fred a George, přičemž vehementně rozhazovali rukama, aby dodali na teatrálnosti své dokonalé souzněnosti. 
  „Plánujete snad nějaký výbuch?“ zapojil se do výslechu Ron. 
  „Tobě to tak zrovna řeknem, bratříčku.“ 
  „Ale abys neřekl, že jsme k tobě skoupí na slovo, tak jen tak nějaký výbuch to skutečně nebude.“ 
  „My si totiž klademe vyšší cíle.“ 
  „A když nás omluvíš,“ 
  „musíme ještě něco dodělat.“ 
  „Dobrou, Ronánku!“ 
  „Dobrou, Harry!“ tímto dokončili svůj monolog o dvou osobách, vstali od stolu a s všeobecným pozdravem směřovaným všem ostatním vyšli z kuchyně. 
   
  Po malé chvíli poslala Molly do ložnic i všechny ostatní. Kluci šli jako první a dívky je následovaly i se svými mazlíčky. 
  „Já bych spal!“ zívnul zeširoka Ron, když rozrazil dveře svého pokoje. 
  „Moje řeč,“ napodobil jej Harry.  
  Zrzek se nasoukal do pyžama a sotva zalehl, bylo slyšet jemné pochrupování. Když se Harry převlékl, všiml si na posteli úřední obálky. 
   
  „Že by si Brousek konečně vzpomněl?“ zauvažoval. 
   Otevřel obálku a ať hledal jak chtěl, kromě dvou potvrzení, až na inkoustové skvrny, totožných s těmi původními, nenašel nic. S tím, že přemýšlení nechá na ráno, odložil pergamen na noční stolek a usnul nepokojným spánkem. 
   
   
Poslední komentáře
19.02.2007 21:02:52: neboj, letos to bude určitě, ale problém je v tom, že přes týden toho mám moc do školy a o víkendu v...
19.02.2007 08:42:06: tak co kdy bude nová kapitolka PS: doufám, že bude ještě letos
31.01.2007 19:38:06: Opravdu ti mohu potvrdit, že na fanu jsi to číst mohl... Já tam totiž svou povídku uveřejnila, ale s...
31.01.2007 19:03:36: Tak po přečtení sem zjistil, že jsem to už četl, nejspíš na fanu (jestli je to možné) a samozřejmě j...
 
Život do třicítky je příliš krátký na to, abychom stihli prožít vše, co nám dnešní svět nabízí... Poté už mnohdy není tolik energie a chuti využít všech krás, které jsme si dříve vysnili...