Ježíšek Smolař - nečekejte mnoho, možná přijde víc...

Jestli čekáte něco převratného, předem vás varuji, raději opusťte tyto stránky...

Kalendář

Novinky

Co ukáže budoucnost

Rozlitý inkoust

Prostě druhá kapča... Doufám, že se bude líbit ;-)

2. kapitola - Rozlitý inkoust

Harry si sedl na postel, rozvinul pergamen a dal se do čtení.

Ahoj Harry!
Doufám, že jsi v pořádku. Když totiž Hedvika včera přiletěla bez dopisu, trochu jsme se báli, ale Ronův taťka nám řekl, že podle zpráv Řádu jsi v pořádku. Rozhodli se, že tě dneska nebo zítra vyzvednou, záleží na tom, kdy dáš vědět. Já už jsem do Doupěte přijela hned ve středu. Tady začínají přípravy na Billovu svatbu a na Ronově mamce je už teď znát že je opravdu nervózní. Odepiš co nejdřív a drž se v bezpečí.
                  He-----------
                     ----------------
              ------------------------
                   ---------------
                      --------------
                        ------

„Jak mohla Hermiona udělat takovou kaňku?“ zapřemýšlel Harry nahlas. Hedvika mu očividně rozuměla a tak houkla, čímž ho donutila znovu se podívat na pergamen. Pod obrovskou inkoustovou skvrnou bylo ještě naškrábáno:

Harry, mám to! Právě jsem složil zkoušku z přemisťování a měl jsi vidět, jak se Hermiona lekla, když jsem se přemístil k ní do pokoje!  Myslím, že se jí podařilo rozlít lahvičku s inkoustem. Přemluvil jsem taťku, Abych pro tebe mohl jít já s Hermionou! Dej vědět co nejdřív, ať ti můžeme říct, co je nového!
                 Ron

Harry se neudržel a musel se zasmát - tak tohle se Ronovi povedlo. Odložil přečtený vzkaz na postel, otevřel po dlouhé době kufr a vytáhl z něj čistý pergamen, brk a oranžový inkoust. Vše si postavil na stůl, sedl si na židli a odšrouboval lahvičku s inkoustem. Těšil se na ty dva a přemýšlel co jim napsat. Už pomalu namáčel brk, když tu se ze zdola ozval strýc tak hlasitě, až si rozlil inkoust po celém stole.

„Kluku, pojď rychle dolů!“

Rozmrzele udělal první věc, která ho napadla - automaticky popadl hůlku a mávl s ní, aby uklidil napáchanou škodu. Deska stolu byla suchá, ale až o zlomek vteřiny později si uvědomil, co vlastně napáchal - vždyť ještě není plnoletý! Neměl strach, že ho vyhodí ze školy, když se tam nehodlá vrátit, ale doufal, že si na něj Brousek nevymyslí něco podobného, jako přede dvěma lety Popletal. V duchu si představil ten absurdní článek v Denním věštci:

„Harry Potter v Azkabanu - Chlapec, známý také jako ´vyvolený´ byl starostolcem odsouzen na dva roky v Azkabanu za to, že si v době, kdy byl ještě nezletilý, pokoušel odstranit rozlitý inkoust kouzlem. Neověřené prameny však říkají, že se mu při tomto banálním kouzle podařilo přivodit si ošklivá zranění... Svědkové říkají, že viděli chlapce, velice podobného Potterovi u sv. Munga s namodralou kůží... Ministr se odmítá vyjádřit k tomuto přísnému trestu...“
Z toku jeho myšlenek ho vytrhl až téměř řvoucí hlas:
„Tak jdeš už konečně, nebo si mám pro tebe dojít?“
„Jo, už jdu.“ nenechal se Harry vícekrát pobízet a do kuchyně raději došel trochu svižným tempem. Tam si sedl ke stolu a mírně ho překvapilo, když před něj teta postavila talíř se snídaní.
„Chtěli jsme ti s Petuníí oznámit,“ začal strýc, „že dnes jedeme pro Dudleyho. Končí jim totiž školní rok...“ hodil na Harryho poněkud zhnusený pohled. „A také že na konci července odjíždíme všichni tři na dovolenou...“ přičemž na slovo tři kladl o něco víc důrazu.
„A tak jsme se s Vernonem dohodli,“ přerušila ho teta Petunie, „že pokud bys u nás chtěl zůstat do konce prázdnin, ne však déle, půjdeš na dva týdny k paní Figgové, ano?“ Ukončila rozhovor a pohlédla se zdvihnutým obočím na svého manžela, který, mírně vykolejený jejími slovy, si prohlížel zařízení kuchyně s pootevřenou pusou.
„Nemusíte se obávat, do týdne odjíždím.“ oznámil černovlasý chlapec, naházel do sebe rychle snídani a vyběhl po schodech do svého pokoje.

„Tak to bychom tedy mě...“ nestačil domluvit, protože si všiml hnědého puštíka na okenním parapetu. Ten mu předal úředně vyhlížející obálku a ihned odletěl. Harry předpokládal, co v oné obálce bude a proto se s mírným dotazem obrátil na Hedviku:
„Mám to otevřít?“ Sova s náznakem strachu houkla na důkaz kladné odpovědi. Harry raději zavřel oči, rozpečetil dopis, zhluboka se nadechl a začetl se.

Vážený pane Pottere,
jak jsme byli informováni, použil jste dnes ráno v sedm hodin a čtrnáct minut čistící kouzlo v domě obydleném mudly. Tímto jste porušil zákaz o nepřiměřeném používání kouzel nezletilými. Tím, že jste byl již několikrát upozorňován na tento přestupek, jste podmínečně vyloučen ze školy a dne 5. července se dostavíte v 9 hodin ráno na disciplinární řízení. Do té doby budete pod dozorem někoho z pracovníků ministerstva.
 S přáním dobrého zdraví
     Mafalda Hopkirková
Odbor nepřiměřeného užívání kouzel

„Tak tohle mi opravdu chybělo... Za hloupý inkoust!“ začal se mladý kouzelník rozčilovat.
„No nic, tohle už nijak nespravím.“ usoudil Harry a vytáhl si z kufru novou lahvičku inkoustu, tentokráte modrého. Sotva si však sedl za stůl a lahvičku rozšrouboval, přihnal se oknem velký výr a úřední obálku shodil k Harryho rukám tak šikovně, že inkoust převrhl, v důsledku čehož se už podruhé za ono ráno rozlila na stole ona k psaní určená tekutina.
„No výborně, teď abych si vzal nějaký hadr... I když tohle triko by mohlo posloužit stejně dobře...“ Svlékl si tedy jedno z pytlových triček po Dudleym a utřel s ním dnes už tolik namáhaný stůl.
„No, to bychom měli, teď jen...“ pohlédl se zděšením na obálku, mimochodem celou nasáklou tím, co se tak horlivě snažil uklidit
 „...A tak to už asi nepřečtu...“ zkonstatoval velmi inteligentně Harry. Sáhl do kufru pro nový inkoust a položil jej na stůl, sebral nasáklou obálku a obloukem ji chtěl hodit do koše, což ale neměl dělat, protože z obálky stále ještě odkapávala modrá kapalina, udělala několik nepěkných skvrn na koberci a žuchla těsně vedle místa určení.
„Střelec ze mě stejně nikdy nebude...“ S povzdechem už po několikáté usedl ke stolu a sotva otevřel lavhičku rudého inkoustu, napálila do něj další sova tak šikovně, že se na Harryho obličeji a obnažené hrudi skvěly krvavě vypadající skvrny. Vyplivl nechutnou tekutinu, vrhl se k posteli a utřel se do bílého prostěradla. Koukem oka jen zahlédl, jak ona sova pobaveně zahoukala a rychle, aby ušla případnému trestu, zase odletěla otevřeným oknem ven.
„Radši to okno zavřu, co myslíš?“ podíval se na Hedviku, která pro jistotu odvrátila pohled, ale bylo na ní stejně poznat, že se dobře baví... Zavřel okno, vytáhl zelený inkoust a předtím než se dal do psaní se raději dvakrát rozhlédl po pokoji, jestli se tam neschovává další sova, které by se podařilo ho znovu obarvit novou dávkou inkoustu.

Žádné komentáře
 
Život do třicítky je příliš krátký na to, abychom stihli prožít vše, co nám dnešní svět nabízí... Poté už mnohdy není tolik energie a chuti využít všech krás, které jsme si dříve vysnili...