Ježíšek Smolař - nečekejte mnoho, možná přijde víc...

Jestli čekáte něco převratného, předem vás varuji, raději opusťte tyto stránky...

Kalendář

Novinky

Co ukáže budoucnost

Svatba

11.kapitola
Minule jsme navštívili Godrikův důl, dnes se vrátíme do Doupěte.  A musím podotknout, že ačkoli se mi to jakkoli příčí, musela jsem do téhle kapitoly zahrnout i trochu romantiky.
Nuž, tedy pěkné počtení a hlavně: zůstávejte střízliví!
11. kapitola - Svatba


    Do svatby zbývalo pár dní a hlavně Harrymu s Ronem to všechno připadalo až zbytečně nafouknuté. Pomyslel si, že pokud by i on měl být k něčemu takovému donucen, asi by se zhroutil. Dámská část obyvatel domu trávila většinu času v kuchyni ve snaze připravit dostatečnou zásobu zákusků pro hosty a co nejhonosnější dort. Malá Gabrielka toho byla ale zproštěna z jednoho prozaického důvodu - svou roztomilostí by asi způsobila víc škody, než užitku. Proto si také vybrala nový cíl zájmů - Harryho. Ten společně s ostatními, kteří nenáleželi k něžnému pohlaví, zkrášlovali zahradu i interiér Doupěte. A ono plavovlasé  děvče věnovalo svou plnou pozornost právě jemu. Jediným kladem na tom snad bylo, že se docela snadno naučil trpělivosti a skrývání vzteku, což, jak si ani neuvědomil, by mu v budoucnu mohlo i trochu pomoci...

Značná část „výzdoby“ byla právě z dílny Freda a George, kteří při rozestavování a rozvěšování atrakcí zběžně vysvětlovali účel toho či onoho a při manipulaci s jistým druhem růží, které prý ve tmě vydávaly matné načervenalé světlo, vybízeli ke zvláštní  opatrnosti, hlavně ať prý nenavlhnou.  V průběhu prací přiletěla sova s přátelským pozdravem od Tonksové, že „cestovní náklady“ byly uhrazeny a příslušný obnos byl připsán do Harryho trezoru. Po večerech se konaly „válečné porady“, při nichž si naše trojka sdělovala nejenom otřesné  pracovní úkony. Většinou prodiskutovávali další plány, kde začít... Harry si taky vzpomněl na onen amulet a ukázal jim ho, s podivem, že ačkoli se k tomu nikterak nepřičinil, byl zavěšený na zapnutém řetízku. Detailním prozkoumáním vyšlo najevo, že symbolizuje živly - tělo jako Země a v kameni jakoby se zvláštním způsobem mísili Voda, Vzduch a Oheň. Po tomto zjištění si ho připnul na krk.
„Když už nic jiného, tak to bude aspoň amulet pro štěstí...“

Konečně nastal den D, nebo spíš S jako svatba... Po všem tom blázinci posledních dní bylo až k podivu, jak všechno vycházelo. Menší zdržení působila jen bezpečnostní opatření při kontrolování svatebčanů, mnozí také namísto pokojného seřazování se na připravená místa k obřadu chtěli nejprve poznat slavného Harryho Pottera, ten litoval, že se raději neschoval do kůlny na košťata. Poté, co pan Weasley s jistou  ironií v hlase prohlásil, že na Harryho je vyhrazen čas po obědě, se uklidnili a spořádaně dodržovali program.

Obřad byl skutečně velkolepý. V početné Wealeyovic rodině byla ryšavá barva vlasů zřejmě poznávacím znamením, protože když se Harry rozhlédl kolem sebe, viděl jednoho zrzka vedle druhého... Skrz onu záplavu konečně uviděl nevěstu v nádherných sněhobílých šatech pomalu kráčet k oltáři. Ačkoli byla krásná, až oči přecházely, věnoval jí pouze letmý pohled a oči upíral na dívku jdoucí před ní, pro něj ještě krásnější. Spolu s Gabrielou, obě v lehce splývavých smetanových šatech, rozhazovaly do vzduchu drobné kvítky jemných pastelových barev, které chvilku jakoby levitovaly a posléze dopadaly na zem, občas se  ještě ve vzduchu některé proměnily v drobné ptáčky a odletěly pryč. V průběhu obřadu Harry vůbec nevnímal,  pohledem hypnotizoval Ginny a přemýšlel nad tím, jak jí to dneska sluší. Jen letmo zaslechl ano obou snoubenců a na konci ho musel Ron dost bolestivě  loktem šťouchnout do žeber, aby nebrzdil provoz.  Na vysvětlenou kamarádovi odvětil, že se „trochu zamyslel“, i když z jeho mumlání zaslechl něco jako „spíš trochu zaspal“.
Při velkolepém obědě se všichni do syta, Ron nejspíš k prasknutí, nacpali a podle chuti brali zákusky ze stále se doplňujících táců. Všechno to příbuzenstvo se zdálo Harrymu až nekonečně rozsáhlé, věčně totiž Rona někdo prosil, aby mu představil svého kamaráda...
Později za ním chodily tetičky z třetího a pátého kolena vyzývaly ho k tanci. V těch chvílích litoval, že nemá po ruce svůj neviditelný plášť...

Navečer se na kus řeči zastavila i profesorka McGonagallová, na okamžik tak Harryho zachránila od jedné obzvlášť „milé“ tetičky, když ho vyzvala „na slovíčko“ na parket.
„Jsem ráda, že Vás vidím, pane Pottere. Myslím, že mi máte co říci,“ započala bradavická ředitelka rozhovor při tanci.
„Asi ano, ale nevím, jak začít,“ odpověděl zaskočen.
„Třeba tím, že sova s vaší  přihláškou do školy cestou jaksi zabloudila...“
„Škola... Je mi líto, ale ta sova ani neodletěla. Za daných okolností se do školy nevrátím.“
„Zarmoutil jste mne, pane Pottere.“ Ale nedá se říci, že jsem to neočekávala. Předpokládám, že pan Weasley a slečna Grangerová...“ po jeho přikývnutí pokračovala, „Moudré rozhodnutí, s jejich pomocí máte větší šanci. Doufám ale, že budete Řád o svých krocích informovat.“
„Nejsem si jistý, kolik Vám toho mohu prozradit, ale pro boj s Voldemortem budu potřebovat i nějaké ty informace od Vás. Udělala byste si na nás v průběhu příštího týdne čas? Také bych potřeboval k nahlédnutí historické záznamy a archiv...“
„To by neměl být problém. Doufám, že budete sdílní, abych vám mohla být případně nápomocná...“
„Uvidíme,“ vykouzlil Harry úsměv na tváři.
„Mimochodem, kde jste se naučil tak skvěle tančit?“
„Na svatbě bratra mého nejlepšího kamaráda,“ když uviděl mírně udivený obličej své bývalé profesorky přeměňování, dodal, „takže vlastně dneska...“
„Úžasný výkon. Kdyby vám takhle šlo i učení, mohl z Vás být lepší student než slečna Grangerová, a to už je co říci...“

Po skončení valčíku se Harry stáhl stranou, odkud by byl alespoň na pár okamžiků z dohledu tancechtivých tetiček, McGonagallová si šla ještě s několika lidmi prohodit pár slov a poté odešla. Ve stínu stromů pozoroval neviděn nějakou tu chvíli okolní dění a zaobíral se vlastními myšlenkami. Ze zahloubání jej vytrhli až Ron s Hermionou, na tvářích úsměvy od ucha k uchu.
„Co ty tady jak kůl v plotě, kamaráde?“
„Ale, no, potřeboval jsem se schovat před tvým příbuzenstvem, začínaly mě bolet nohy...“
„To mi povídej, já už kolikrát jen o vlas unikl tetičce Muriel. Ale pak jsme rozbili tábor, sezvali omladinu a máme klid. Přidáš se?“
„No...“ protáhl oslovený v příznaku váhání, „Zajímavá nabídka. Samota ale začíná být trýznivá a vzhledem k tomu, že jste ke mně přitáhli společnost v podobě tvé milované tety, přijímám. Ale rychle.“ Hbitě  se vyšvihnul do stoje a následoval své spolubojovníky.

Ukázalo se, že Ron má asi dva tucty bratranců, několik sestřenic, a společně s přízní z nevěstiny strany tvořili dost početnou skupinku na to, aby si tetičky (a strýčkové) nechaly zajít chuť a o tanec žádaly starší generaci. Limonáda, máslový ležák, dýňový džus, zákusky, paštičky... To všechno mizelo závratnou rychlostí, neustávající hovor s sebou nesl dobrou náladu, že si pomalu nevšímali toku času. Jak slunce kleslo za obzor, vytratili se Fred s Geogem s tím, že mají nějakou práci. Sotva po pár okamžicích vystoupili s projevem o menším zpestření programu, jen tak mimochodem podotkli, že cokoli z atrakcí by se někomu líbilo, je ke koupi v jejich krámku v Příčné, pro rodinu 15% sleva.

Světla potemněla, čímž dala vyniknout především světélkujícím růžím. Ozval se nádherný zpěv beze slov, připomínající fénixe a zurčení vody, začaly tryskat fontánky, ve svitu měsíce se tryskající pramínky jevily jako barevné stuhy. Kapky vody pokropily ony růže. Harry teď očekával výbuch, nebo jinou katastrofu, ovšem nestalo se tak. Růže zablikaly a začalo něco jako laserová show. Nádherné, pohybující se obrazce poté následoval velkolepý ohňostroj, na nějž všichni zírali s otevřenými ústy.

„Ať ti tam nevletí moucha,“ rýpla si dvojčata do svého mladšího bratra, jen co zaujala své místo u stolu. Lehký smích byl odpovědí na jejich rozzářené obličeje a zábava pokračovala dál.
Kolem půlnoci se podařilo ke stolu propašovat i něco trochu ostřejšího, než máslový ležák.
„Děcka sice už šla spát,“ prohlásil Fred a v krátké pomlce přehlédl přehlédl všechny, aby se ujistil, že neuvidí nikoho, kdo ještě nemá svou vlastní hůlku.
„Ale naléváme až od patnácti!“ dokončil nevyřčené pravidlo George a vzápětí už všichni zdvíhali své skleničky k přípitku.
„A jen tak mimochodem,“střelil jeden z dvojčat pohledem na mrzuté obličeje těch mladších, „na té láhvi je věková hranice,, takže se v zájmu vlastní bezpečnosti o nic nepokoušejte. Ale aby vám to nebylo líto, něco jsme si přichystali i pro vás,“ hodil drobotině sáček bonbonů.
„Ohnivé pralinky, ale pozor, nedávejte si do pusy víc jak jeden, hrozí nebezpečí popálení! Na zdraví, mládeži!“ kopl do sebe panáka whiskey, jeho příkladu následovali i ostatní.
„Neboj, Hermi,“ začali uklidňovat bývalou nebelvírskou prefektku, poté, co zahlédli její zamračený výraz.
„Do pusy si jich nenacpou víc jak tři a nebezpečí by jim hrozilo jedině, e by si jich tam narvali pět.“
„A dej si ještě, na svatbě našeho velkého bráchy musí být veselo!“ usmál se Fred a všem třem nalil do sklenek pořádné panáky.
„Nezáviď Rone a taky si s námi ťukni,“ dodal George a gestem ruky ho i s Harrym přivolal.
Netrvalo dlouho a láhve byly vyprázdněné, tak akorát, aby se dostali do nálady a přesto drželi pevný krok.

Tetičky začaly pomalu odpadávat a když se začala hrát živější hudba, vystřídala je na parketu mladší generace. Novomanželé, ačkoli už měli natancováno do zásoby, se také nedali dvakrát pobízet a s úsměvy na tvářích následovali příkladu a za chvíli se na parketu mihotala i bílá záře nevěstiny róby.
Veškerá zábava ale přeci jednou končí a tak se postupně po skupinkách vytráceli všichni hosté svatebního veselí, ať již více či méně znavení jak pokročilou noční hodinou, tak společensky, s bolavýma nohama i jinými částmi těla. Své údy si poskládali buď do některých pokojů domu, nebo do provizorních přístřešků - chatek a stanů, přinesených svépomocí, povětšinou zapůjčených. Nad ránem, když začala blednout obloha, tak mohli poslední bdící odevšad slyšet  spokojené odfukování a chrápání, až se jednomu zdálo, že stojí uprostřed jeskyně plné spících medvědů. Ale i těm nejotrlejším vytrvalcům jednou poklesnou víčka a tak se Harry s dvojčaty a jejich mladším bratrem vydali do svých ložnic, v patách s Ginny a Hermionou. Když se zachránci kouzelnického společenství podařilo zakopnout o smítko prachu na schodech, byla to právě ona rudovláska, jíž se podařilo zachránit jeho před pořádným držkopádem o několik pater níž. Na několik okamžiků se mu tak poštěstilo zblízka nahlédnout do hlubiny jejích třpytivě hnědých očí. Než se ale stačil vzpamatovat , vyzdvihly jej na nohy tři páry silných rukou a jako omráčený pak zapadl do svého a Ronova pokoje. Spokojeně usínal s myšlenkou, že tu holku vlastně má rád a věděl, že i kdyby měl jít do horoucích pekel a zase zpátky, tak ona na něj počká...
Poslední komentáře
15.07.2012 05:23:36: How goes it, tidy web-site you've gotten at this time there. Feel free to surf my blog post :: SEO ...
02.07.2007 11:08:45: moc pěkný
 
Život do třicítky je příliš krátký na to, abychom stihli prožít vše, co nám dnešní svět nabízí... Poté už mnohdy není tolik energie a chuti využít všech krás, které jsme si dříve vysnili...