Ježíšek Smolař - nečekejte mnoho, možná přijde víc...

Jestli čekáte něco převratného, předem vás varuji, raději opusťte tyto stránky...

Kalendář

Novinky

Co ukáže budoucnost

Vílí nájezdy

9.kapitola

Já vím, že jste čekali dlouho... Ale ta další bude určitě dřív a nejspíš i zatraceně dlouhá...
Až je mi skoro líto, že k téhle pro vás nemám hádanku, tak jen: Pěkné počtení!
9. kapitola - Vílí nájezdy

„To byl ale v noci rachot, že?“ podařilo se Ronovi dostat ze sebe mezi sousty snídaně.
„To byl, a nejenom rachot. Ještě teď mám pocit, že mi mezi vlasy přeskakují jiskry,“ stěžovala si Hermiona, jejíž kučeravé vlasy získaly snad dvojnásobný objem.
„Jo, to já mám dojem, jako bych vyhodil pojistky tím, že jsem dal do zásuvky vidličku,“  ozval se Harry.
„Co může mít vidlička v šuplíku společného s tím, že vypadáš, jako by sis dal na hlavu tunu gelu?“ nechápal Ron.
„Tobě se snad těmi výboji přiškvařil mozek, „ zpražila jej Hermiona, „když už sis nevybral za předmět studium mudlů, očekávala bych, že alespoň něco jsi mohl pochytit doma, při zálibách tvého otce.“
Zrzek se tak začervenal, že vzhledem k tomu, že i on nebyl ušetřen nočním výbojům, vypadal, jakoby měl hlavu v jednom ohni. Když jim na stůl přibyla další várka párků, volských ok, topinek a džemu, promluvila paní Weaslyová:
„V domě je sice už všechno uklizeno, ale dneska ještě klid mít nebudete. Mají přijet Bill a Fleur s jejími rodiči a myslím, že i malá Gabriela,“ ignorovala znechucené obličeje čtyř mladistvých a pokračovala: „A protože Artur zůstal doma, pomůže vám. Připravíte pro všechny pokoje, Gabriela půjde k vám, děvčata. A já musím, vymyslet něco na oběd, „ se zamyšlením si poklepala na bradě a hůlkou přivolala tlustou knihu nesoucí název  ´Čary cizokrajné kuchyně - ohromte své blízké i příbuzné z daleky recepty celého světa´ .

„Pane Weasley, proč vlastně nejste dneska v práci?“
„Původně jsem si chtěl vzít volno, ale nechtěli mě pustit. Nakonec se to vyřešilo samo. Za té bouřky vypadla letaxová síť a protože něco ještě visí ve vzduchu, nemůže se ani nikdo přemisťovat. A jelikož to mám tak trochu z ruky, udělili mi volno. Ty krby dají do večera do pořádku a přemisťování bude možné snad do dvou, tří dnů.“
„Ale jak ti dali vědět, když nefungují krby?“ zeptal se Ron.
„To je služební tajemství. Kdybych ti to řekl, musel bych ti vymazat paměť. A sobě taky a pak bych to musel nahlásit.“
„Nemají to nějaké popletené?“ zeptala se Ginny.
„Taky myslím, ale nikdo se ještě proti té vyhlášce neodvážil protestovat. Alespoň z něčeho můžeme mít v práci srandu...“

Veselý hovor pokračoval, dokud neměli všechno hotovo, což při používání hůlek a značné pomoci pana Weasleyho nezabralo moc času. Krátce poobědvali s tím, že “slavnostní jídlo“ bude až na večeři.  Bill poslal sovu, že dorazí později, kvůli té noční bouřce se zdrželi v Londýně. Mládež proto byla vyslána odtrpaslíkovat zahradu,  už to potřebovala. Ačkoli jich bylo skutečně hodně, ani jim to nezabralo tolik práce. Chudáci byli obzvlášť zblblí a rýsovala se naděje, že do konce prázdnin se už nejspíše nevrátí.

Večeře se konala v zahradě, hosté dorazili krátce před setměním. Byli mírně potlučení z přecpaného Záchranného autobusu, nic lepšího se jim sehnat nepodařilo. Fleur si dost stěžovala na místní dopravu a neurvalé spolucestující, kteří prý nepoznají pravou dámu od kdejaké běhny. Po jídle její matka vedla vášnivý rozhovor s paní Weasleyovou, i když ne pořád mluvily stejnou řečí. Po chvíli se začaly i s Fleur jaké budou z Ginny a Gabrielky krásné družičky. Tím skončila veškerá zábava. Zvedli se a omluvili s tím, že jsou utahaní a jdou si lehnout. Těm třem to prošlo, ale Ginny musela zůstat.

„Chtělo by to odsud na chvíli vypadnout, myslím, že to ve společnosti tolika polovičních víl nevydržím, „ postěžoval si Ron
„Svatá pravda, doufám, že neudělají družičku i ze mne.“
„Jo, moje řeč. Pokud se během zítřka umoudří ovzduší a dovolí přemisťování, mohli bychom se další den konečně podívat do Godrikova Dolu.“
„Skvělý nápad, ale samotné nás sotva pustí,“ podotkla Hermiona
„Co takhle zdrhnout?“
„Ne, Rone!“ obořil se na něj Harry. „Myslel jsem, že bychom mohli vzít Tonksovou. Když se udělá trochu mladší, budeme vypadat jako parta na výletě. Kdo ví, jestli má ale volno.!
„Měli bychom to domluvit s tvým taťkou.
„Co kdyby jsme se tam pokusili někde přespat, aspoň bychom odsud vypadli na dva dny...“ navrhl zrzek.
„No nevím, jestli by nám tohle prošlo, už tak je dost vyděsíme tím, že tam chceme jít. Ale za zeptání nic nedáš.“
„Dobrou kluci,“ zívla Hermiona a zapadla do svého pokoje.
„Dobrou Herm,“ odvětili oba a sotva se dovlekli do toho svého, svalili se do postelí a usnuli.
Žádné komentáře
 
Život do třicítky je příliš krátký na to, abychom stihli prožít vše, co nám dnešní svět nabízí... Poté už mnohdy není tolik energie a chuti využít všech krás, které jsme si dříve vysnili...